Adam Cakl
šéfkuchař
Lucie Harazimová
provozní
Roman Boiko
zástupce šéfkuchaře
ADAM
Adam Cakl
šéfkuchař
Adam Cakl, který má na starosti naši kuchyni, je neustálým hnacím motorem za inovacemi v restauraci. Jeho touha posouvat naše jídla na vyšší úroveň a vytvářet je od samého začátku s láskou a pečlivostí představuje srdce celého našeho gastronomického úsilí. Adam spojuje moderní techniky s tradicí, přinášejíc do našich pokrmů unikátní chuťové zážitky, které oslovují všechny smysly.
Vědomi si důležitosti nejen gastronomického, ale i celkového zážitku našich hostů, jsme si pevně stanovili za cíl vytvořit v Harendě nejen restauraci, ale opravdový gastronomický ráj. Cítíme, že naše vášeň a oddanost tomuto umění se promítá do každého pokrmu, který opouští naši kuchyni, a do každého setkání s našimi hosty. Adamova snaha o dokonalost a chuť k experimentování spojená s láskou k tradici vytváří z Harendy jedinečný svět pro všechny, kteří chtějí zažít gastronomii jako nikdy předtím.
LUCKA
Lucie Harazimová
provozní
Jmenuji se Lucie a s hrdostí zastávám pozici provozní v naší restauraci Harenda. Mým hlavním cílem je zajistit, aby se u nás každý host cítil vítaný, spokojený a aby si odnesl nezapomenutelný zážitek díky kuchyně i skvělé obsluhy.
Již od útlého věku jsem tíhla k práci s lidmi. S nadšením jsem se starala o pohodlí a zábavu na rodinných oslavách. Gastronomie mě vždy fascinovala a proto jsem se s vervou pustila do své první brigády za barem. I když to pro mě byla náročná zkouška, probudila ve mně skutečnou vášeň pro tento obor.
I přes absenci formálního gastronomického vzdělání jsem se s pokorou a vytrvalostí vrhla do studia a získavání praxe. Postupně jsem sbírala cenné zkušenosti v různých restauracích, ale stále jsem hledala to pravé místo pro můj profesní rozvoj.
Až Harenda mi dala směr, po kterém jsem toužila. Nabízí mi prostor pro kreativitu a umožňuje mi sdílet s hosty mé originální recepty na limonády, kombuchy a drinky. Jsem nesmírně hrdá na náš talentovaný a zapálený tým, který s láskou a respektem přistupuje k jídlu i pití a dokazuje, že i v Ostravě se dá dělat gastronomie na nejvyšší úrovni.
ROMAN
Roman Boiko
zástupce šéfkuchaře
Můj život se změnil, když jsem byl nucen opustit Ukrajinu a hledat bezpečí v České republice, kvůli okupaci města ve kterém jsem žil. Přicházel jsem s zkušenostmi kuchaře a cukráře, ale stála přede mnou nová výzva… Musel jsem čelit neznalosti jazyka a české kuchyně, která pro mně byla nová.
Moje cesta v Harendě začala nejzákladnější prací – mytím nádobí. Každý den v kuchyni byl pro mě lekcí. Byla to lekce pokory, učení se a vzájemné podpory týmu. Moje snaha se brzy začala vyplácet. Ze skromných začátků jsem byl povýšen na pozici kuchaře na přílohách, což byl první krok na mé cestě k mistrovství.
Studium českého jazyka a kuchyně pro mě bylo dveřmi do nového světa. Každý recept, který jsem se naučil, a každý pokrm, který jsem připravil, byl krokem vpřed na mé cestě. Postupně jsem se stal kuchařem na mase a moje vášeň pro vaření a neustálé učení mě posunuly na pozici sous chef na začátku roku 2024.
Tento příběh není jen o mě, ale je to příběh o síle komunity, o víře ve vlastní schopnosti a hlavně o nezlomné vůli překonávat překážky. V Harendě jsem našel nejen práci, ale rodinu, která mě podporovala na každém kroku mé cesty.
Doufám, že můj příběh bude sloužit jako inspirace pro každého, kdo čelí výzvám a usiluje o své sny. Bez ohledu na to, odkud přicházíte nebo jaké výzvy máte před sebou, věřte ve své schopnosti a nebojte se začít od nuly. V Harendě jsem se naučil, že každý má možnost růstu a úspěchu, pokud je ochoten pracovat a učit se.
Adam Ptáček
vrchní
Dominik Gloser
čísňík
Daniel Frebort
čísňík
Barbora Svačinová
kuchařka
adam
Adam Ptáček
vrchní
Ke gastronomii jsem se nedostal náhodou, ale naprosto cíleně. Už v době, když jsem studoval, jsem věděl, že práce s lidmi, atmosféra restaurace a energie servisu jsou přesně tím prostředím, ve kterém se budu cítit dobře. I když je to obor plný výzev, nikdy bych neměnil, protože ta dynamika a kontakt s hosty mě na něm baví nejvíc.
Po maturitě jsem vyrazil sbírat zkušenosti do Švýcarska, kde jsem dva roky pracoval jako číšník v restauraci nedaleko Curychu. Ve švýcarsku to cizinci nemají zrovna lehké, ale mě praxe ve Švýcarsku naučila samostatnosti, profesionalitě a vysokému standardu služeb. Byla to životní etapa, která mě posunula nejen pracovně, ale i lidsky.
Po návratu do České republiky jsem zamířil do Prahy, kde jsem působil v michelinské restauraci Field pod vedením Radka Kašpárka. Práce v michelinské restauraci mi dala cit a smysl pro detail. Samozřejmě jsem se naučil precizně dělat vše, co host potřebuje k tomu, aby byl spokojený a odcházel vždy s úsměvem na tváři. Když jsem se po letech rozhodl vrátit do Ostravy, hledal jsem místo, kde skloubím výbornou kuchyni a servis s příjemnou rodinnou atmosférou a právě to jsem našel u nás na Harendě.
Dnes mám tu čest tady své zkušenosti předávat, ale také získávat nové. Jsem rád, že jsem součástí naší rodiny na Harendě. Věřím, že se nám daří uspokojovat potřeby hostů a překonávat jejich očekávání. Spokojený host je pro mě největší odměnou a důvodem, proč tuto práci dělám.
DOMINIK
Dominik Gloser
číšník
Box byl odjakživa moje vášeň. Tvrdý trénink, disciplína, soustředění – to mě formovalo už odmala. Když přišlo rozhodnutí, kam na střední školu, zvolil jsem obor kuchař–číšník. Ne proto, že bych snil o gastronomii, ale jednoduše proto, že mi to umožnilo dál dělat to, co jsem miloval – boxovat.
Upřímně, ze začátku mě tahle práce moc nebavila. Bral jsem to spíš jako nutnost. Ale postupem času jsem začal objevovat, že i za „obyčejným“ nošením talířů se může skrývat víc. Našel jsem v tom zábavu, smysl – a postupně i hrdost.
Po škole jsem vyrazil na půlroční stáž do Irska, do hotelu The Johnstown Estate – tehdy ještě jako kuchař. Mohl jsem tam zůstat, ale cítil jsem, že vaření není to pravé. Že ještě nejsem na svém místě.
Po návratu jsem nastoupil na nástavbu v oboru Management v gastronomii – a právě během těchto studií jsem začal brigádně pracovat na Harendě.
Byla to úplně jiná liga. Poprvé jsem se necítil jako někdo, kdo jen „roznáší jídlo“. Byl jsem součástí něčeho, co má smysl. Skvělý tým, opravdová gastronomie a atmosféra, která mě vtáhla. Po pár měsících mi bylo jasné, že jakmile odmaturuju, chci tu zůstat.
A tak jsem tady. Už ne jako kluk, co chtěl jen boxovat. Ale jako člověk, který našel místo, kde může růst, makat a být součástí něčeho výjimečného. Na Harendě.
DANIEL
Daniel Frebort
číšník
Narodil jsem se do podmínek, které nebyly zrovna ideální. Dětství pro mě nebylo jednoduché, ale i když jsem se často cítil sám, nikdy jsem nepřestal věřit, že jednou budu žít tak, jak si představuju. Věděl jsem, že to nebude snadné, ale byl jsem připravený bojovat.
Po škole jsem zamířil do Prahy, kde jsem získal svou první pracovní zkušenost v gastronomii. Jenže jsem rychle pochopil, že to není prostředí, ve kterém bych chtěl růst. Kvalita, atmosféra ani kolektiv neodpovídaly tomu, co jsem si představoval. Byla to důležitá lekce – naučila mě rozeznat rozdíl mezi místem, kde se jen pracuje, a místem, kde se tvoří něco skutečného.
Nakonec se ke mně dostala příležitost, která mě zavedla na Harendu. Ze začátku jsem nastoupil jako číšník v zácviku. Nebylo to hned snadné – byl jsem jiný, nezapadl jsem okamžitě. Ale nevzdal jsem se. Makal jsem na sobě, naslouchal, učil se a postupně jsem si své místo vydobyl.
Dnes už se cítím jako plnohodnotný člen týmu. Na Harendě jsem získal nové dovednosti, naučil jsem se mluvit s lidmi a získal sebevědomí, které mi dlouho chybělo. Konečně mám práci, která mě naplňuje – a která dává smysl.
Nevím přesně, kam mě moje cesta ještě zavede. Ale vím jistě, že právě teď jsem na správném místě. A za to jsem vděčný.
barbora
Barbora Svačinová
kuchařka
Po studiu všeobecného gymnázia jsem si dala roční pauzu před vysokou školou a odjela na pracovní pobyt do Anglie. Začínala jsem v obsluze, ale postupně jsem se dostala až do kuchyně, kde jsem poprvé objevila, jak moc mě práce s jídlem baví. Nakonec jsem u gastronomie zůstala několik let a získala zkušenosti, které mě výrazně posunuly.
Návrat do Česka pro mě nebyl jednoduchý. Vyzkoušela jsem různé práce, ale k gastronomii mě to pořád táhlo zpátky. Když jsem se nakonec znovu postavila do kuchyně, zjistila jsem, že prostředí kolem mě není takové, jaké jsem si pamatovala, chyběla radost, energie i chuť dělat věci poctivě.
Postupně jsem začínala ztrácet nadšení, které jsem si z Anglie přivezla.
Až příchod na Harendu mi ho vrátil. Najednou jsem zase cítila, že práce dává smysl a to díky přístupu k jídlu, atmosféře v týmu i důrazu na kvalitu. Dnes mě gastronomie znovu naplňuje a baví, a jsem ráda, že můžu být součástí místa, kde se jídlo dělá s chutí a pro lidi.
